001. Konečně! A není to apr... wtf?!

1. dubna 2015 v 20:11 |  Běhací deníček
Cíl: Pozorování pobouřkových mračen a očíhnutí jízdního řádu na zastávce, odkáď zítra v nekřesťanskou ranní hodinu s kamarádkou pojedeme směr Ostravice
Celková délka: 2,5 km
Muzika: Iron Maiden - Fear of the Dark, Epica - Design your Universe

Tak! A mám to za sebou! Momentálně jsem totálně vyšťavená, potřebuju cukrrrrr!
Jenže od toho jsem si dala přestávku (aspoň od toho rafinovaného bílého)... Takže smolka no...

Skoro to vypadalo, že zase nic nebude. Teda takhle: Byla jsem domluvená s kamarádkou, že půjdeme běhat. Ta se na mě zvysoka vysr*la, když budu hodně hnusná, že prej je škaredě - svítí tam sluníčko a je 10 stupňů! A začala se vymlouvat... Ale na kebab jó to zajdem, na kebab jó... A když už jsme u toho... hranolky! Už nikdy! Aspoň ne u Itala! To vám byl takovej blivajz a ano, narvěte tam toho kečupu tunu, ano, ještě, pořádně to tam rozmatlejte, jen do toho! A to i přesto, že je o kečup nikdo neprosil... No, takže tolik k hranolím.

Jeeenže! Já se zařekla, že prostě pokud nevyběhnu dneska, tak opravdu nikdy!! A já vyběhla.

Soupis myšlenek běžce-začátečníka:
Nó tak jdeme na to!
Ale jó, dyť je to celkem v pohodě, co s tím všichni tak nadělaj? Stačí jenom zpevnit tělo, pravidelně hejbat nohama a správně dýchat.
No je to krásně na tom světě... Co si dám k večeři?
Ouha! Začíná mě píchat v boku! Raději zpomalím, přeci jen, je to začátek, nesmím se odradit sama sebou...
Tak, to je dobrý, to je správná rychlost. Ale... já běžím pomaleji než normálně chodím! A nohy! Začínají mě bolet lýtka! No tak šup do chůze, stejně už bude semafor.
Jdu. Jdu. Jdu. Pořád jdu. Ale semafor už je pěkně dlouho za mnou, neměla bych zase běžet?
Měla bych zase běžet.
Uf.
Tak jo no.
Ale jo, celkem to jde, zdá se, že to jsem schopná i nějakou dobu vydržet.
Bolí mě nohy? Ale notak, zlato, nesmíš to přece celé prochodit, šla jsi BĚHAT! Aspoň tam k tomu baráku.
Ale já už... nemůžu!
Pojď, to dáš! No, už je to jenom kousek!
Ale já už opravdu nemůžu!
Pojď! No pojď! To dáš! To dáš! Dělej, dělej, vydrž!
Ale... Uch, tak jo, zatnout zuby!
JO! JOOOO! (cítí se jako běžec na maratonu, co proběhl cílovou pásku)
Tak, už můžu zastavit? Ne! Do chůze! Jestli zastavím úplně, roztřesu se jako želatina!
Stojím.
Uch, necítím nohy, necítím kolena!
Tak a teď tu stejnou hrůzu zase zpátky...
Ale víš ty co? Zpátky je doma! A doma je jídlo!!! A máš za sebou už půlku cesty!
No... tak dobře no! Prostě běž, utíkej tak dlouho, dokud nebudeš u domovních dveří.
HA-HA-HA!
No fajn, tak si choď...
Ale... neměla bych přece jenom zase utíkat? Oukej, aspoň k tý autobusový zastávce,...

Je to dobrý, už se cítím o trošku líp, hlavní je, že jsem konečně vyběhla! :3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama